Rally Pačejov

Jako Inter Cars jsme byli na Rally Pačejov zastoupeni několika vozy. Nesmírně si toho vážíme a děkujeme všem, kteří se rozhodli jet pod našimi barvami!

Jednou z posádek byl Martin Jánský a Jiří Kubík. Kdo jste se účastnili nedávné akce s VIP Clubem Na plný plyn, mohli jste se s Martinem dokonce svézt v závoďáku!

A teď už přinášíme shrnutí celé akce, sepsané Martinem:

„Tak bych chtěl napsat pár řádek o celém kolotoči, který byl vyvrcholením celých dlouhodobých příprav a musím říct, že se pořád směju. Směju se tomu, že se vše povedlo, že jsme se fakt svezli, teda svezli, že jsme fakt závodili, protože pro nás to mnohdy byl fakt sport jako blázen. Začalo to najížděním RZ (rychlostní zkoušky), výhodou bylo domácí prostředí, které nám hodně pomohlo v tom, si napsat velmi dobře rozpis, a jet tak, jak se s Peugeotem může.

Zvolili jsme trochu úspornější režim, jeté gumy za rozumné peníze a rozvážnější přístup na brzdy a rychlý protahováky. Tam vím, že mám rezervy velké, ale postupně každým km RZ jsem se cítil za volantem lépe a lépe. Dokonce jsem se začal těšit i na rychlá místa na vymotanou 5, třeba i s bržděním do vracáků. Za každou dobře zvládnutou zátočinou jsem se více a více usmíval, až jsem se jednou začal smát tak nahlas, že jsem přestal poslouchat Jirku. Jupí, to byla palba!

Nejvíce jsem se těšil na Kramolínskou RZ, protože jí znám a několikrát jsem jí jel a nejvíc jsem měl sevřené půlky z Čečelovické. Nakonec všechny RZ, které jsme jeli, byli super, fakt super, dokonce i ta Čečelovická. Hodně se střídal rytmus z úzkého do širokého, 3x vracák přes ruční, nálet mezi skálami, v lese levá 8 na jehličí, no prostě mazec. To auto je úžasný. Každým kilometrem jsem se cítil za volantem lépe a Jirka četl jako bůh. Nakonec mi řekl, že se podíval ven snad 2x za celou RZ. Byli momenty, kde kouknul víckrát, ale prý to začal cítit přes půlky.

Tak a teď co se dělo po rychlostní zkoušce.

První Horažďovická – několikrát jsem brzdil víc než jsem musel - jistota je jistota. Na buzeráku jsem se uřadil, potřeboval jsem z výjezdu z pravé 10 první kvalt, ale kopnul jsem si tam 3 a nechtělo mi to podřadit. Jo, já přidával, a to moc dohromady nejde. To mi blesklo hlavou asi po 20 metrech. Tak pojď, bude tam šoto a ta se ti Martine líbí. Nálet mezi stromy na 3 a i 4 kvalt byl mazec, výjezd ven na šoto končil odbočením na hlavní. Budu odvážnej a pošlu to tam bokem. Ty jo, vyšlo to a bylo to efektní, ale pomalý. Uf, jsme v cíli. V druhém průjezdu to bylo ještě lepší, šotolina ven byla na 3 a zase bokem ven. Smál jsem se jako malý dítě.

Zadní Zborovice – havárie posádky startující o cca 15 aut před námi a RZ zrušena, prostě volný průjezd, no a v druhém průjezdu jsem si krásně trefil balík hned po 3 km. No prostě jsem si musel na tu jedničku vrknout víc, než bylo třeba, trochu pochroumanej nárazník a blatník, ale jedeme dál.

Kramolínská – žádná krize, jen v pravé 10 jsem zapomněl spojkovat, tak se to nechtělo rozjet, ale co, příště si dám majzla. Na konci jsme si krásně skočili do cíle. Druhý průjezd jsme si sami sobě nadělili cca 15 vteřin, což je dost.

Nehodív – no tak pojď, tady to znám, okolo návsi nahoru, a bacha, zavírá pětka do sedmičky. Šup a letíme bokem, snažím se z toho ještě vybruslit plným plynem, ale před námi stojí nějaká kára. Tak jsem to zašlápnul. Zpátečka a 10 vteřin v háji. Zbytek RZ byl super, rychlý na širokém s vymotanou 5 do retardéru, krásný rytmus. V druhém průjezdu jsme si to dali na pána, hned po startu levá 10 na ruční, krásně pod plynem, přes 8000 tisíc otáček a stejně slyšíme lidi, jak řvou. To povzbudí, tak jim to dáme ještě jednou, Jirka mě povzbuzuje, tak pojď. Tak ještě rukáv, znovu bokem a ven. Prostě paráda, to úplně rozzáří úsměv na tváři. Zbytek RZ krásný!

Tak to bylo shrnutí RZ za sobotu. No a teď k tomu nešťastnému incidentu s časovou penalizací 19 minut. Jirka je nováček na tratích RZ a přehlédl jeden řádek v časovém výkazu. 2x za sebou. I přesto, že jsem říkal, že je to divný, tak v tom stresu, který jsme si zbytečně přivodili touto situací, jsme 2x přijeli předčasně na RZ. Ale zase to mělo výhodu, startovali jsme vysoko mezi Českou elitou a snad jako třetí R2.

Neděle – Já se vyspal, hlavou mi běžely myšlenky, jak kde co udělat jinak. Měli jsme hrozný respekt z první RZ Čečelovice, ale jak jsem již psal výše, tak to bylo výborný, teda potil jsem se strašně. S Jirkou jsme se lehce ztratili, ale Jirka pohotově našel retardér a zase jsme jeli. Na konci jsem mu normálně podal ruku a poděkoval, protože takhle jsem se dlouho nesvezl. Emoce se mnou cloumaly a normálně jsem se těšil na odpolední start téhle RZ.

Novosedly – tak na tuhle RZ jsem se těšil celý víkend. No a taky to šlo, jen místy se mi zdálo, jako by auto nejelo, musel jsem řadit dřív. Nebo jsem si zvykl na to, jak to jede a potřeboval bych víc koní? Hele nevím, možná. Tady jsem si ověřil, že rezervy máme ještě obrovské, že se dá opřít ještě víc. Mít tak nový gumy, to by bylo super. Myslím si, že 15 vteřin vím naprosto přesně, kde se dalo získat a to bez zbytečného risku. Jeli jsme kolem domu mé kolegyně z práce, tak jsme se nechtěli zahanbit. A odezva byla hlasitá, zase jsme slyšeli přes vymotanou 3 ten hlahol.

Klínovice – krásná okruhovka se startem na semafor, ze široka do úzka na vytahaný bordel, šotoliny hodně, úzký mezi břehy. Před startem jsem Jirkovi řekl, že to dnes dovezeme, prostě pojedu úsporný režim. Takže jsem dříve řadil, ale najednou to šlo. Na vše více klidu a já se dostal do neuvěřitelnýho tempa, na konci žlutá vlajka, já zpomalil. A oni dávali vědět jen ke startu, že jede auto. 5 vteřin v háji, tak zatopím. Šup a palba na širokým, a ještě větší na úzkým. Takhle se mi to líbí, na konci skok, letíme na vymotanou 4 luftem a hned odboč do levé 7 nekat. Jirka huláká a cíl. Prý to bylo zatraceně rychlý.

Jedeme do servisu. Po příjezdu na přeskupení se dozvídáme, že dnes porážíme na RZ kluky, kteří v R2 sedí celou sezonu a i víc, na Klínovicích jsme dokonce v Peugeot Cup na 4. místě, a to zase vím, kde by šlo ještě víc přidat.

No a teď k té smůle. Přijíždíme na RZ Čečelovice, nazuli jsme pětky na předek, trochu tvrdší směs. Do teď jsme jeli 7, jsem připraven se do toho obout. Normálně se těším a Jirka mě upozorňuje, že už nebude diktovat 50metrové rovinky, prostě to dá ze zátočiny do zátočiny, aby se měl taky čas nadechnout. Přijíždíme na start a je tam díra. Kamarádovi hoří auto na RZ. Čekáme a po zhruba 15 minutách se začíná odjíždět. Oblékáme, sedáme, startuji a nic. Zkouším asi 10x a nic. Honem telefon a volám klukům na servis. Prý jestli jde čerpadlo. Ne, nejde. No tak jste, kluci, skončili. Mohlo být čerpadlo načatý a tím jste ho dodělali. Sakra, poslední 3 RZ do cíle, a tak nás to začalo bavit. A dokonce i bez penalty. Odevzdáváme výkaz, voláme na dispečink a odstupujeme na technickou poruchu.

No co, mělo to tak být.

Hrozně musím poděkovat všem lidem z Inter Cars, kteří nám tenhle start umožnili, bez Inter Cars by to prostě nešlo. Davidovi Rubášovi, který nás peněžně podpořil, Romanovi Štumpfovi, který nám dodal týmové oblečení a nesmím zapomenout na servisáky, Martina Klepáče. Díky kamaráde, že jsi nám takhle narychlo umožnil startovat v tvém autě. Za podporu našich manželek, že to s námi celou tu dobu příprav a závodu vydrželi.

Díky za podporu fanoušků, kterých jsme zaregistrovali přímo na soutěži opravdu mooooc.

Za nás neuvěřitelný zážitek. Díky Vám všem.“

 

 

A na závěr pro vás máme reportáž Vladimíra Dolejše a Motorsport Revue z Rally Pačejov: